Awo Touren

awo_425t_bj_50_von_ak_aus_f

 

Německá zbrojovka v Suhlu se zabývala výrobou motorových vozidel už v třicátých letech minulého století, kdy její výrobní plán zahrnoval produkci lidových malolitrážních automobilů značky Simson. Po válce, koncem 40. let, kdy továrna spadala pod vedení sovětského podniku Awtowelo Moskva, bylo rozhodnuto o výrobě lidového motocyklu. Příkaz z Moskvy byl směřován na strojní inženýry Ewalda Dähna, který byl jmenován vedoucím projektu, a Helmuta Pitze. Vývojový tým se skládal ze zaměstnanců, kteří se do té doby věnovali vývoji zbraní. Pro inspiraci se tedy nezkušený Dähn vydal do Berlína, kde se právě vracel do výloh prodejen motocykl BMW R23, a bylo rozhodnuto.

Pro moskevské vedení pouze okopíroval základní technická data z prospektu BMW: 250 ccm, 12 koní při 5600 ot./min, čtyřrychlostní převodovka, sekundární převod hřídelí (řetěz byl v té době na východě Německa téměř nedostupný), max. rychlost 100 Km/h, spotřeba 3,3 litrů/100 km. V létě 1949 byly hotové první prototypy, které byly do začátku sériové výroby počátkem roku 1950 v některých detailech zlepšeny. Značka motocyklu AWO byla zvolena jako zkratka moskevského podniku Awtowelo a typ 425 podle čtyřtaktního motoru a 250 ccm obsahu. Motocykly AWO ovšem nejsou až tak věrnou napodobeninou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Východoněmecká zbrojovka se může pochlubit i některými zlepšeními vůči BMW, které bylo inspirací. Je to například magneto zapalování nezávislé na baterii, pohon vačkového hřídele ozubeným soukolím, vlásenková pera ventilových pružin nebo účinná chladící šachta přímo nad spalovacím prostorem. Ani vzhledově není AWO nikterak identické s BMW R23. Na první pohled je u AWO odlišný robustnější motor, dále hranatější tvar blatníků, tvar nádrže a četnější linkování okrovými a bílými linkami, které dodává motocyklu sportovnější vzhled. Naprosto identické s BMW jsou ale některé díly, které nevyráběl přímo Suhl. Jedná se o věrné východoněmecké kopie renomovaných západoněmeckých výrobců a stupačky zn. Möwe, gumový sedák zn. MEWA tachometr MAW, houkačka a reflektor IKA jako by z oka vypadly svým nevlastním sourozencům z rodin SUM, Magura, Drilastic, Veigel, Bosch a Hella.

   Další změny přišly se vznikem NDR. V roce 1952 neušla znárodnění ani Suhlská zbrojovka a pod novým názvem VEB Fahrzeug un Gerätewerk Simson Suhl pokračovala ve výrobě s drobnými praktickými změnami v detailech motocyklu, který se již tolik nehlásil k původnímu označení a postupně během let přecházel přes značku Simson-AWO až k čistému Simsonu jako součást koncernu IFA. K poměrně slabému motocyklu, avšak s celkem robustním rámem, se v této době začal vyrábět velmi úhledný sidecar zn. Stoye.

 

 

Simson AWO 425 Touren

Vyráběn

1950 – 1961

Zdvihový objem

248 cm³

Výkon motoru

9 kW (12 koní)

Zdvih

68 mm

Vrtání

68 mm

Pohon

Čtyřstupňová převodovka s hnacím hřídelem

Rám

Dvojitý kolébkový

Objem nádrže

12 litrů

Elektrický systém

Dynamo 6V / 45 W

Spotřeba paliva

3,3 litrů / 100 km

Hmotnost stroje

140 kg

Vyrobeno

127 000 ks (výr.číslo rámu 000.001 – 125.865)